Vymizí Američané z F1?
Vymizí Američané z F1?
Když předloni do F1 vstoupil v Rakousku žijící Scott Speed, bylo to spojené s docela slušnou slávou: stal se totiž po tuctu let vůbec prvním Američanem, který vůbec dokázal do F1 naskočit. Zatím tam nezískal ani bod (což se ostatně ani moc nepředpokládalo) a před letošní sezonou se stal posledním jezdcem, který neměl s týmem podepsanou smlouvu. A jak se v poslední době proslýchá, nemůže si být rozhodně jistý, jak dlouho vlastně v týmu vydrží. A nejen proto, že o jeho místo projevuje mimořádný zájem obrýlený Francouz Sébastien Bourdais z Le Mans, ovládající v posledních letech zaoceánskou sérii Champ Car, v níž loni slavil čistý hattrick. Zdá se tedy, že americká účast v mistrovství světa vozů F1 opět visí na tenounkém vlásku. Ostatně účast Američanů v F1 byla od samého počátku mistrovství světa hodně diskutabilní záležitostí, přestože jezdci zpoza Atlantiku získali v šampionátu – zásluhou Philla Hilla (1961) a Maria Andrettiho (1978) hned dva tituly mistra světa. Když se totiž F1 rozjížděla a snažila se získat punc světovosti, zařadila do svého programu - poněkud nešťastně - i nejslavnější automobilový závod amerického kontinentu – 500 mil Indianapolisu. Ačkoliv tamní vozy neměly s monoposty mistrovství světa společného vůbec nic, američtí matadoři prakticky do své smrti netušili, že jejich podnik byl zařazen i do jakési F1 a oni v ní získali nějaké body. Naopak Evropané neměli na dvaapůlmílovém oválu v Indy tu nejmenší šanci: takový Farina se například nedokázal do 500 mil vůbec kvalifikovat a Ascari se s 12válcovým Ferrari svezl jen 40 kol... Tenhle stav trval 11 let a dodnes působí hodně velké problémy všem statistikům F1. Během té doby byl totiž závod 500 mil Indy naprosto regulerní součástí mistrovství světa a tak není divu, že se ve statistikách dodnes – a koneckonců oprávněně - můžeme dočíst, že o start ve světovém šampionátu vozů F1 se dosud pokusilo 230 amerických pilotů, 62 tamních vozů různých značek a také 19 různých motorů! Puristé, odmítající do F1 závod 500 mil počítat, samozřejmě hovoří pouze o 80 jezdcích (z nichž 50 bodovalo), sedmi konstrukcích (Kurtis Kraft, Parnelli, Penske, Scarab, Eagle, Scirocco a Shadow) a o pouhých třech amerických pohonných jednotkách (Scarab, Offenhauser a turbína Pratt&Whitney). A z 33 oficiálních výher do F1 započítávají jen dvě třetiny, o něž se podělili Mario Andretti (12) s vozy Lotus a Ferrari, Dan Gurney (4) s vozy Eagle, Brabham a Porsche, Phill Hill (3) s monoposty Ferrari, Peter Revson (2) s McLarenem a Richie Ginther (1) s Hondou. V každém případě se poslední americké vítězství v F1 konalo zásluhou Maria Andrettiho před 29 lety a o poslední pódium se postaral jeho syn Michael (dnes šéf týmu seriálu IRL, jenž si loni po dvouleté absenci za volantem závodního vozu zazávodil a byl třetí v Indy) v GP Itálie před 14 lety s červenobílým McLarenem! Takže žádná velká sláva... Formule 1, která si v USA nikdy nezískala kdovíjakou reputaci, se přesto celou tu dobu z nejrůznějších důvodů (samozřejmě především z těch finančních) snažila v USA nějak uchytit. A když americká federace po tragédii ve 24hodinovce Le Mans 1955 opustila FIA a závod 500 mil Indy byl nakonec z kalendáře vyřazen, byla GP USA pořádána hned na devíti nejrůznějších tratích (Las Vegas, Dallas, Detroit, Long Beach, Phoenix, Riverside, Sebring, Watkins Glen a na dnešní trati v Indianapolisu). Pouze v jediné domácí GP se stal vítězem Američan (Andretti GP USA v Long Beach 1977) a rozhodně se nezdá, že by snad některý ze současných amerických mladíků měl šanci tuhle bilanci nějak výrazně ovlivnit. |